Trvale udržitelná kráva II

Autor: Martin Malý | 6.12.2006 o 21:02 | Karma článku: 11.49 | Prečítané  16794-krát

To že má někdo hlas ještě neznamená, že má také rozum, aneb Koho pámbu miluje, toho komentářem navštěvuje!

Nejprve vysvětlení. Lokutus nazval jedno konkrétní téma "posvátnou krávou" a navrhnul, že by bylo načase ji podříznout. Oponuji mu, v nadsázce, tím, že tu krávu není možno podříznout, protože je věčná, nezničitelná a vždy se najde spousta jejích uctívačů. Byť by byla i zdechlá, jak upozornil Pixy. Proto jsem tu snahu fanatických zastánců Posvátných Pravd nazval snahou o Trvale Udržitelnou Krávu (parodicky k všelijakým hnutím za Trvale Udržitelné kdeco). Je vysoce pravděpodobné, že i další generace autorů se budou setkávat s nějakými uctívači posvátných krav a je téměř jisté, že tito uctívači budou používat stejné obraty, jaké jsem popsal já, jaké popsali jiní, jaké popsal už Čapek v roce 1925 a jaké stoprocentně popsali už antičtí autoři. Tyto obraty jsou totiž ve skutečnosti součástí Kultu Posvátné Krávy, tak jako je součástí Kultu Ekologie věta o globálním oteplení.

Označení Trvale Udržitelná Kráva jsem tedy vztáhnul na všechny obraty, používané v komentářích, reakcích, diskusích, disputacích a polemikách, které nejsou logickými vývody, ale které slouží pouze k nakrmení či obraně Posvátné Krávy, ať už je touto Posvátnou Krávou konkrétní "jednoduchá pravda" nebo přesvědčení o tom, že s autorem je možno buď souhlasit, nebo že je nutno ho za každou cenu zdeptat.

Dnešní pokračování Trvale udržitelné krávy začnu volným převyprávěním Čapkova eseje "Dvanáctero figur zápasu perem čili příručka písemné polemiky", jež vyšel v knize Marsyas. Čapek postuluje dvanáct zásad, jimiž by se měl řídit polemik, kterému nejde o věc ani o pravdu, ale o potření protivníka, o jeho zdeptání a o to, aby jej před celým světem udolal. V soukromé polemice nemá valného smyslu tyto obraty používat, v soukromí jen málokdo chce protivníka "udolat" a "zdeptat". Proč taky? Žádný přínos to nemá. Jediný přínos má "zdeptání" na veřejnosti, protože tím v očích veřejnosti disputér zvyšuje svou cenu, nebo si to aspoň myslí.

Následující metody jsou používány převážně při "argumentam ad hominem", tedy argumentování k osobě namísto k věci. Místo toho, aby komentátor napsal své výhrady k předpokladům, postupům či vyvozeným závěrům, ohradí se proti autorovi jako takovému, napadne jeho schopnosti, odbornost či morální profil.

Čapek formuloval těchto dvanáct bodů:

1. Despicere. Polemizující musí vstoupit do polemiky tím, že se uvede jako morálně a intelektuálně nadřazený svému odpůrci, nebo, což je skoro totéž, musí dát najevo, jak je oponent omezený, blbeček, tlachal, nula, neumětel... Internet takový vstup velmi usnadnil svou anonymitou, protože je velmi snadné se uvést do polemiky slovy "Já jsem úspěšný manažer velkého podniku s šesticiferným platem, každý týden jednám alespoň třikrát se zástupci velkých zahraničních firem, takže mám ve věci podstatně větší rozhled a praxi", a to i když jste osmnáctiletý student MUNI z Rakvic, který se dostal nejdál do Brna. Pokud jste v životě napsali aplikaci Hello, World, jste odborník na systémové programování a můžete tedy posoudit nedostatky správy paměti v operačních systémech. První HTML stránka vás kvalifikuje coby znalce webdesignu, zapojením modemu se stáváte odborníkem na problematiku sítí a pokud vám doma rozkvetla azalka, jste odborník přes zemědělství. Odborníkem přes politiku, sport či umění se stáváte jaksi automaticky, nemusíte se nijak kvalifikovat.

2. Termini. Volte slova, která jsou emočně zabarvena. Když váš protivník napíše "Mám dojem, že to není úplně tak jak píšeš", tak musíte v odpovědi zdůraznit, že se na vás "sprostě vrhl", podobně třeba vy "protestujete", protivník "láteří"; vy "argumentuje", protivník "vytahuje demagogickou snůšku nesmyslů"... "Copak nemůžeme klidně diskutovat? Já ti v klidu řekl, že jsi hlupák, a ty po mně vyjedeš a nadáváš mi do hlupáků!"

3. Caput canis. Máte-li charakterizovat protivníka, volte ze synonym taková, která jsou negativně zabarvena. Místo "rozvážný" řekněte "opatrnický váhavec", místo "nakloněn prostým vysvětlením" řekněte, že je všední a triviální. "Sebestředný Staníček" je příklad za všechny.

4. Non habet. Při charakteristice použijte slova, jimiž byste popsali pravý opak protivníkův. Je-li to vážený učenec, vytáhněte na něj, že nedokáže pochopit legraci a že nemá smysl pro fantazii a hravost. Pokud je to člověk bezprostřední a intuitivní, zdůrazněte, že se mu nedostává pevných morálních zásad. Je-li to tvor rozumový, usaďte jej tím, že nechápe hloubku citu, je-li to tvor citový, zneškodněte ho tím, že se mu nedostává vyššího rozumového principu. "Je holt vidět, že ti je pětatřicet, máš zkostnatělé myšlení a že už ztrácíš kontakt s nejmodernějšími webovými trendy."

5. Negere. Pokud váš protivník deset let hlásá nějakou pravdu, tak mu ji upřete. Řekněte, že on deset let proti tomu bojuje. "Pixy, co to žes najednou tak obrátil, vždyť jsi vždycky brojil proti validnímu kódu." Tahle figura je úspěšná proto, že ti, co dotyčného neznají, o něm beztak tohle neví, a ti zasvěcení mají zlomyslnou radost, že se někomu upírá nos mezi očima.

6. Imago. Též hastroš. Místo odpůrce podvrhněte jeho karikaturu a tu následně brilantní polemikou vyvraťte. Viz minule.

7. Pugna. Pojmenujte odpůrce nebo to co hlásá nějakým označením a polemizujte s tímto označením. Nařkněte ho z nějakého ismu a pak tento ismus vítězoslavně popřete. "Vadí ti vazba JE TO O TOM? To je jazykový purismus! Jazykový purismus je škodlivý a neproduktivní."

8. Ulyxes. Podstatou je uhnout od předmětu sporu jinam a řešit něco jiného. "Tobě se nelíbí Apple iPod? Tenhle názor zastává Hulán. Víš že Hulán lže o svém vzdělání. Je podle tebe správné lhát?"

9. Testimonia. Dovolání se autority. Výhodou je, že na každý názor se při jisté míře sečtělosti dá najít citát, který jej zdrtí. (Dnes již máme i Univerzální Citáty, který zdrtí cokoli: "Nejhorší ze všeho jsou trpaslíci" a "Ty že máš les, Majere?")

10. Quosque. Žádné autority se nedovolávejte, řekněte prostě "To už jsme řešili a nemá smysl se k tomu vracet", "všichni víme, že to už dávno bylo vyvráceno" nebo "Vždyť každé malé dítě dneska ví, že..."

11. Impossible. Oponent nemá pravdu nikdy a v ničem. Kdybyste přiznali odpůrci špetku zdravého rozumu, byla by polemika ztracena. Pokud odpůrce řekne něco, co evidentně pravda je, lze to vždy vyvrátit tím, že "pan X se ohání pravdami tak vyčpělými, plochými a dávno známými, stejně omšelými jako je jeho takzvané tvrzení, že..." - "Autor tvrdí, že stránky by měly být validní, a na podporu tohoto ubohého, ale dogmatického tvrzení vytahuje takové staré pseudopravdy, jako že validní stránku prohlížeče mohou zpracovat lépe!"

12. Jubilare. Vždy se z polemiky odchází s gestem vítěze, co "to tomu druhému nandal". Expertní polemik není nikdy poražen, vždy je to ten druhý, kdo "má dost", kdo "podlehl", komu "došly argumenty" a kdo "byl bezpochyb usvědčen z omylů".


Tolik Čapek v roce 1925. Figur je bezpochyby víc, ne jen těchto dvanáct, předpokládám, že by Čapek dokázal napsat klidně padesátero a stále by měl z čeho čerpat.

Probereme si některé oblíbené polemické figury, používané na českých blozích a webzinech.

U článku např. o problémech s odesíláním pošty z Windows je téměř pravidlem komentář ve stylu: "Já mám Linux a tohleto vůbec neřeším. Tohle řeší jen lamy s widlema. Já pětadvacet let programuju, takže vím, že Windows jsou špatné." To je brilantní ukázka hnedle několika figur. Despicere: "Pětadvacet let programuju." Termini: Windows jsou "widle". Caput canis: "Lama". Je to "polemika" třemi větami, která nemá za cíl dobrat se nějakého závěru či polemizovat s názorem, má za cíl pouze ukázat omezenost autora, tím znehodnotit jeho argumenty a závěry, a konečně ukázat sebe sama jako nadřazeného odborníka, který se takovými trivialitami nezabývá (Quosque).

Pro další ukázku jsem sáhnul do svého archivu, do článku o problémech se spamem a o nedostatcích SMTP protokolu. Tam se vůbec urodilo všeználků více než by bylo záhodno. Například:

"Nastav si pořádně filtry a nemusíš psát takovéhle žlučovité články!" Quosque. Ulyxes (nejde o nastavení filtrů či psaní článků). Zároveň se tu projevuje třináctá figura, kterou Čapek neuvedl; tu bych nazval Consiliare.

13. Consiliare. Poraďte protivníkovi, co by měl či neměl dělat a čím by se měl nebo neměl zabývat, jako se radí malému děcku. Sami sebe tím zároveň představíte jako člověka věci znalého, který ze své pozice může udílet dobré rady takovým ubožákům, jako je váš protivník. Figura se též nazývá Hraběcí rada dle legendárního výroku: "Lidi křičí že nemají na chleba? Tak ať jedí koláče!"

Třináctou zásadu demonstrují i komentáře typu "Tak na tu televizi nečum a nemusíš pak psát články o tom, že se ti nelíbilo předávání cen České hlavy", popř. "Proč kritizujete naši společnost, že odvádí nekvalitní práci? Proč raději nepíšete o tom, že jsme přispěli na výstavbu krmítek v parku? To byste pak ale nemohl psát takovéhle útočné články!"

Poslední věta demonstruje další figuru, kterou Čapek neuvedl, a kterou nazvu Voluisse.

14. Voluisse. Obviňte protivníka z nečestných úmyslů. Můžete říct, že jde protivníkovi jen o lacinou senzaci, že mu jde o zviditelnění, dokonce není třeba vůbec žádné úmysly uvést, stačí bohatě podezření, třeba: "Všichni víme proč to děláš!" Co na tom že to nikdo neví - každý si pak vykonstruuje vlastní důvod, a ten rozhodně nebude pro protivníka příznivý.

A konečně dodám patnáctou figuru, kterou jsem nazval Pauperi, a která je do jisté míry "absolutní polemikou".

15. Pauperi. Nemáte-li argumenty, nemusíte vůbec vstupovat do polemiky. Prostě jen označte protivníkovy argumenty za duševně chudé a za ubohost, ke které se nikdy nesnížíte, a ke které se tedy nebudete ani vyjadřovat, protože by to nemělo cenu. Nikdo se neodváží zeptat, proč jste tedy reagoval, když to dle vašich vlastních slov nemá cenu. Viz třeba komentář "To je taková ubohost, to ani nemá cenu komentovat".

A basta a šmytec!

---

Komentáře hnutí Trvale Udržitelné Krávy nejsou založeny jen na obraně svatých pravd potřením osoby či obsahu. Lze napadnout i formu...

Klasický problém je nepochopení žánru. Uvedu ho příkladem anekdoty (nepíšu "vtipu", protože moc vtipná není): "Jedou policajti autem a jeden říká druhému: Hele, koukni jestli nám funguje maják! Druhý koukne z okýnka na střechu a říká: Svítí... Nesvítí... Svítí... Nesvítí..." Když se nad touto anekdotou "zamyslí" člověk, který nepochopil, že poslouchá anekdotu, tak řekne: "To je nesmysl, vždyť je vevnitř v autě kontrolka!" Člověk, který nepochopí, že slyšel vtip, zamyslí se nad ním a "logicky argumentuje", se sám stává vtipem.

Lidé, kteří vládnou jazykem, dokáží jeho možností využívat tvůrčím způsobem, a proto dovedou napsat i jiné slohové útvary než Vyprávění a Popis, takže čas od času stvoří třeba parodii. Nebo ironii. Nadsázku. Přirovnání. Metaforu. Personifikaci. Sarkasmus. Pamflet. Žert... Býváme pak svědky smutných scén, kdy komentátor, kterému nic z toho není vlastní, nepochopí co vlastně čte a kritizuje třeba právě tu nadsázku ("Určitě jsi s tím neměl milion problémů, jak píšeš!" nebo "Je fyzikálně nemožné, aby člověk běžel v bytě na WC nadzvukovou rychlostí!") či ironii ("Nejdřív píšeš, že jsi fakt šťastný, že máš IE, a pak píšeš jak je to špatný prohlížeč!") Takoví lidé - komentátoři jsou svým způsobem postižení, mají poškozené vnímání jazyka, podobně jako barvoslepí mají poškozené vnímání barevných odstínů. Barvoslepí si ale svého handicapu jsou vědomi, slohoslepí o něm ale většinou nevědí.

K figuře 14 lze v této souvislosti přiřadit i komentáře jako "Autor by neměl psát takové nesmysly" či "Autor by si měl v první řadě zjistit fakta o aditivech do paliv" u fejetonů, glos či parodií, tedy u článků, které nejsou založeny na správnosti uváděných faktů.

Ještě si uděláme jedno krátké odbočení k pravopisu: Stává se, že autor napíše článek, ve kterém se to hemží pravopysnímy chibamy. ("Co kritizuješ pravopis jiných, když sám napíšeš CHIBAMY!") Komentátor na to autora upozorní, řka že článek je možná zajímavý, ale strašně se to čte kvůli těm chybám, což je, takto podáno, komentář k věci, nikoli obrana krávy. Na komentátora se sesype následně hejno disputérů s mottem: "Jsi malicherný, bazíruješ na formě místo toho abys hodnotil obsah!" Tenhle argument jsme již mnohokrát probírali, tak jen jedno přirovnání: "Pro člověka, který pravopis umí, je utrpení při čtení článku plného chyb srovnatelné s utrpením člověka s absolutním sluchem, když naslouchá falešnému zpěvu." ("Jsi malicherný, bazíruješ na intonaci místo toho, aby ti šlo o ten text a o interpretovo sdělení!")

---

První zásada při setkání s Trvale Udržitelnou Krávou zní: Na komentáře, v nichž rozpoznáte některý z logických podrazů nebo nějakou nečistou polemickou figuru, nemusíte odpovídat vůbec, natož věcně. Je jasné, že jeho autor je pitomec, lexikálně postižený nebo se vás snaží vyprovokovat, takže je zcela přijatelné podobný komentář nechat bez povšimnutí, smazat jej nebo dotyčného krátce a úderně slovem "plesknout". Nemá smysl argumentovat; pokud protistrana použije logického lapsu nebo polemické figury, je každé argumentování odsouzeno k rozpliznutí v argumentam ad nauseam.

Praktická aplikace: Minulý článek jsem napsal jako reakci na určitou situaci a využil jsem informací, které mám z jisté knihy. Na tento fakt jsem v článku upozornil, napsal jsem o jakou knihu se jedná a jak jsem z ní citoval. Přesto se objevil komentář, který mne obvinil z plagiátorství nějakého článku z roku 2003. Ten článek je, jak se ukázalo, překladem pramene, z něhož čerpá i autor knihy, kterou cituji. Informace v předmětném článku uvedené jsou podané jinak, příklady jsou jiné, pouze jména některých argumentačních obratů souhlasí a víceméně souhlasí i pořadí. Přesto mě kdosi označil za plagiátora. Nemá smysl na to argumentovat, nemá smysl se hájit, dotyčný použil v komentáři pouhý plivanec, takže jsem mu stejným odpověděl. PS: Dle pravidel diskusí na SME nelze odpovědět člověku, který použije figuru 13, prostým "Pán je tak trochu ču***" - porušuje to pravidla diskuse!

Druhá zásada pro jednání s Trvale Udržitelnou Krávou zní: Nepochopils? Tvůj problém! Vy nemůžete za to, že komentátor nepochopil váš článek, stejně jako třeba Monty Pythoni nemohou za to, že někdo nechápe jejich humor. Stejně tak Petr Novotný nemůže za to, že se mi nejeví vtipným... Rozhodně se nesnažte vysvětlovat někomu, kdo vás nechápe (nebo kdo se tak tváří), že nepochopil a co přesně nepochopil. Nechť si čte to co chápe.

Zásada třetí je prostá a zní: Argumentační figura disputaci nerozvine, ale ukončí. Nebojte se na stejné odpovědět stejným, pokud je z komentáře jasné, že dotyčný argumentuje unfair, nebojte se stejnou unfair metodou disputaci ukončit. Facka není argument, ale jako odpověď na příchozí facku ujde...

Tyto tři zásady nevymýtí z vašich stránek komentáře od Hnutí za Trvale Udržitelnou Krávu, ale ušetří vám spoustu nervů a žluči.

Příště si potlacháme o diskusích, komentářích, reakcích, reflexivních ozvěnách, echolálii, koprolálii a zevšeobecnění. Pro dnešek vám přeji hezký večer...

A schválně - kolik komentujících mne sepsuje za mou větu o Kultu Ekologie a globálním oteplení? Kolik mi jich bude dokazovat, že globální oteplení je prokázaný jev (nejlépe odvoláním na autority)? Kolik napíše že je jasné, že nevím o ekologii nic, takže bych ji neměl kritizovat? Kolik komentátorů napíše, že jsem dobře známý antiekologický fanatik, takže vůbec nemá smysl se mými výplody zabývat?

PS: Vítězem soutěže o Pitomce dne je první komentář (od člověka s podpisem "Lukasko"). Zvedněte ruku všichni, co jste pochopili výše uvedený článek tak, že svého protivníka (jakého protivníka? Je to snad polemika?) označuji v tomto článku pejorativně za krávu. Tak a teď vy všichni, co máte zvedlou ruku: Položte ji MIMO klávesnici!

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

CESTOVANIE

Chcete rozosmiať turistického sprievodcu? Skúste tieto otázky

Sprievodca musí vedieť poskytnúť informácie aj reagovať na otázky.

SVET

Vitajte v pekle. V Riu zabíja polícia, olympiáde hrozia aj islamisti

Olympiáde nehrozí len terorizmus, narastá aj počet vrážd a policajného násilia.

Primár

Päť mobilných aplikácií ktoré prospievajú zdraviu

Nadšenie pre mobilné zariadenia možno využiť aj v svoj prospech.


Už ste čítali?